Zkušenost, která mnohdy nelze ani popsat slovy. Ráno si schováváme po probuzení hlavu pod deku, abychom nechali svět ve tmě ještě alespoň o chvilku déle. Často chrlíme věty typu: „Lepší nevidět.“ „Nemůžu se na to ani podívat.“ „ Jdi mi z očí!“ Nevinné postěžování, které nám má přinést úlevu, pro druhé nepokorné rouhání, kdy si zdravý člověk neváží toho, že může vidět.
Protože osoby s postižením zraku patří mnohdy mezi klienty našich žáků a budoucích pracovníků v sociálních službách, navštívili dne 9. 10. 2024 žáci prvního ročníku oboru Sociální činnost Tyflocentrum, organizaci, která těmto osobám poskytuje podporu a sociální služby. Hlavním cílem exkurze bylo ukázat, jak handicapovaní lidé zvládají běžné denní činnosti, a vyzkoušet si pomůcky a technologie, které jim tuto cestu usnadňují.
Po krátkém představení zařízení a výčtu poskytovaných služeb umožnily pracovnice Tyflocentra zkusit si na vlastní kůži, jaké to je žít se zrakovým postižením. Žáci si nasadili speciální simulační brýle, které imitují různé typy zrakových poruch, od šedého zákalu až po úplnou slepotu a mnozí byli překvapeni, jak těžké je orientovat se v prostoru nebo rozpoznat předměty, které běžně považujeme za samozřejmost. Zároveň měli možnost projít si poslepu, pouze s pomocí průvodce a orientační hole, krátkou trasu v chodbě centra a někteří odvážní se vydali i po jejím schodišti.
Žáci měli možnost klást otázky a diskutovat o problémech, se kterými se tito lidé setkávají, jako například přístupnost veřejných prostor či pracovní příležitosti a dozvědět se více o tomto handicapu. Návštěva Tyflocentra nejenže otevřela žákům oči k problémům, se kterými se nevidomí a slabozrací lidé každodenně potýkají, ale také jim nabídla hlubší pochopení významu sociálních služeb.
Exkurze do Tyflocentra byla pro žáky důležitým krokem v jejich vzdělávání, které přesahuje rámec školních lavic. Nejenže se seznámili s problematikou zrakově postižených, ale zároveň si uvědomili, jak důležité je být ohleduplný a pomáhat těm, kteří to potřebují, aby je zdravotní postižení v jejich životě omezovalo co nejméně.
Mgr. Kateřina Lustigová
učitelka odborných předmětů oboru Sociální činnost
