Na Přímce se pokusů nebojí, a tak se matikáři dohodli, že i přesto, že matematika je tisíce let pořád stejná, lze ji učit i jinak.
V únoru a březnu vyučující matematiky prvních a třetích ročníků studijních oborů vykročili do neznáma a vyzkoušeli výuku v tandemu. Před každou hodinou se sešli, společně se dohodli, kdo jakou část hodiny povede, jaké učivo se bude probírat a jaké příklady si kdo nachystá. Občas je i pro žáky lepší, když stejnou věc slyší z jiných úst trochu jiným způsobem. A není to jen o tom, aby se něco naučili pouze žáci. Učit v tandemu je velmi přínosné i pro učitele. Vidí jiný styl práce a komunikace se žáky a získají tím inspiraci pro další výuku.
Odcházet z výuky s úsměvem, viditelným pochopením v očích žáků a pocitem, že „tohle prostě bylo ono“, je přesně ten důvod, proč to my, učitelé, děláme. A nemusí jít vždy jen o tandemovku. Ukázat, že strašák matematika, není zas tak veliká hrozba, když víte, jak na to a že i učitel je jen člověk, který se nebojí jít neprošlapanou cestou.
A jaký pocit měli žáci samotní, když na ně koukaly dva páry učitelských očí? „Bylo to super, pane učiteli. Kdy si to zopákneme?“ „Tohle bychom mohli dělat častěji. Šlo by to?“
A my učitelé s radostí říkáme, že šlo. Rozhodně šlo. Protože kde je vůle, je i cesta.
Tak zase brzy na viděnou. Kdo ví. Možná pro změnu ve vaší třídě.
Mgr. Jana Kamarádová
