NEOBVYKLÝ. Tak přesně takový výlet si zažili, a především prožili, žáci 3. ročníku oboru Sociální činnost v technickém muzeu v Brně. V rámci výstavy LIDÉ OD VEDLE jim Nadace Sirius pomohla dostat se na druhou stranu. Za těmi, o které se rozhodli studenti v budoucnu starat. Není ostuda žít s handicapem. Ostuda je, nesnažit se postižené lidi pochopit a pomoci jim žít naplno. Užívat si život plnými doušky i přes jinakost jejich každodenního života. Být jiný není důvod se skrývat. Být jiný znamená být výjimečný. Tato výstava byla inspirovaná příběhem Angličana Tonyho Gilese, který – přestože je nevidomý a téměř neslyší, cestuje rád sám po světě a ukazuje tak na schopnosti nevidomých lidí, co všechno dokáží.
Sečteno a podtrženo: „Nevidím, dobře neslyším a mnohdy dobře nerozumím, k tomu jsem ještě upoutána na invalidní vozík. Mým úkolem bude připravit se na cestu a cestování z pozice takto handicapovaného člověka. Nic příjemného, ale já to zvládnu, to je teď můj cíl“, tlumočila s úsměvem na tváří svým spolužákům žákyně Ilona, která se s chutí tohoto úkolu zhostila jako první v pořadí.
Svoji cestu popisovala následovně: „Celkem jsem musela zdolat 6 stanovišť. Prvním úkolem bylo zjistit si cíl cesty – pomocí hmatu na mapě, aplikace v tabletu, lupy či Braillova písma. Následovalo balení potřebných věcí do kufru, jak jinak než s použitím kompenzačních pomůcek. Nejzáživnější pro mě byla cesta potmě s možností vyzkoušet si orientaci v prostoru pomocí hmatu, což mě vedlo k zamyšlení nad alternativními způsoby orientace v prostoru. Cestou k nádraží a autobusu jsem si vyzkoušela orientaci a pohyb na veřejné komunikaci pomocí vodicích linií a holí pro nevidomé. Na nádraží jsem poznala, jak mohou mít lidé s různými sluchovými vadami potíže zjistit si správný spoj a číslo nástupiště. Bezesporu důležité je také znát zásady správné komunikace s lidmi se zrakovým a sluchovým postižením včetně kompenzačních pomůcek při orientaci v prostoru. Prakticky jsem si vyzkoušela chůzi s bílou holí a jízdu a manipulaci s vozíkem pro tělesně postižené či jízdu na handbiku. I takový závěr cesty, což mohou být zážitky z cest, není vůbec jednoduchý. Vybrat dárky pomocí hmatu, čichu nebo fotografování bez možnost kontroly zraku je ale možné“.
A jak takový „neobvyklý výlet“ hodnotí ostatní spolužáci a vyučující?
„Některé úkoly vyžadovaly dávku úsilí, a ne vždy bylo snadné je splnit. Trpělivost je také nesmírně důležitá. Tu jsem potřebovala mít, když jsem se snažila najet s invalidním vozíkem do autobusu, otočit se tam a následně vystoupit, resp. vyjet ven“ – komentovala projitou trasu žákyně Tereza.
Nicol: „Výstava byla super udělaná. To byl zážitek, na který budu dlouho vzpomínat. Hlavně si zase více uvědomuji, jaký je život s handicapem“.
Natálie: „Jsem ráda, že mám zase více informací o životě lidí s postižením. Ty využiji ve výuce speciální pedagogiky“.
Bc. Matyščáková: „Cílem výstavy bylo zprostředkovat žákům osobní zkušenost se světem lidí se zdravotním postižením a překonat bariéry v přístupu a komunikaci s těmito lidmi, což se splnilo a což mohou budoucí pracovníci v sociálních službách ve své praxi jistě využít“.
„Všichni žáci intenzivně vnímali, jaké překážky jsou lidem s postižením postaveny do každodenního života. Že život s postižením není snadný, ale s pomocí druhých lidí, s pomocí nových technologií a invencí může i člověk se zdravotním postižením studovat, pracovat, bavit se a sportovat – prostě žít jako každý jiný. Potřebuje k tomu ale pomoc“ – uzavřela velmi přínosnou výstavu Mgr. Marcela Sabová, vedoucí oboru sociální činnost.
