V těchto dnech si připomínáme 85. výročí okupace českých zemí hitlerovským Německem. Je dobré si tuto chmurnou kapitolu, jež neodmyslitelně patří k dějinám 20. století, připomínat. Proto jsme na tyto události vzpomenuli také na znojemské Přímce rozhlasovou relací a v hodinách dějepisu či občanské nauky.
Zmrzačený a opuštěný zbytek Československa stál proti mocnému sousedovi osamocen a čekal, až se stane jeho obětí. Osudné datum nastalo 15. března 1939. Je to jedna z historických zkušeností, která vedla české politiky o šedesát let později k rozhodnutí vstoupit do Severoatlantické aliance a zajistit tak naší republice poprvé v dějinách skutečnou bezpečnost.
15. března 1939 vstoupila na území Československa německá vojska. Okupace začala v šest hodin ráno a v průběhu dne nacistická vojska obsadila české země. Tímto dnem přestala existovat takzvaná druhá republika a Československo na šest let ztratilo samostatnost.
O den později, 16. března 1939, vydal Adolf Hitler výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Protektorát neměl žádnou státní povahu, stal se součástí Třetí říše. Rovněž neměl právo na samostatnou armádu. Byl rozpuštěn parlament a ještě více zjednodušen politický život. Formální hlavou Protektorátu zůstal státní prezident Emil Hácha, on i vláda Rudolfa Berana však byli pouze loutkami v rukou úřadujícího říšského protektora. Tím se stal bývalý německý ministr zahraničí Konstantin von Neurath.
A jaká byla tehdy situace v našem regionu? Událostem z března roku 1939 předcházely na Znojemsku zásadní změny o půl roku dříve. Okolí Znojma osídlené převážně německým obyvatelstvem se totiž ocitlo v říšském záboru již v prvních říjnových dnech roku 1938.
V březnu 1939 se ukázalo, že dny druhé republiky jsou sečteny. Vyhlášení slovenské samostatnosti a vstup německých jednotek do zbytku Čech a Moravy jí zasadily smrtelnou ránu.
A jak tedy středeční ráno 15. března na Znojemsku vypadalo? Ten den provázelo nevlídné počasí. Sníh s deštěm znepříjemňovaly už tak ledový vítr. Německé jednotky projíždějící v brzkých ranních hodinách prázdnými silicemi nenarazily na téměř žádný odpor. A tak postup nepřátelských jednotek komplikovalo vlastně jen počasí. Hodinu po poledni bylo celé území Čech a Moravy obsazeno. Okupované jihomoravské pohraničí bylo po 15. dubnu začleněno do župy Niederdonau a rozděleno mezi dva okresy – landraty – Znojmo a Mikulov. Na svobodu jsme pak čekali dlouhých šest let.
Mgr. Kateřina Kotoučová
