Černá a bílá. Světlo a stín. Fáze života, které se střídají jako den a noc. Jednou je nám krásně, že bychom mohli skály lámat, jindy je nám teskno, do pláče a potřebujeme se schoulit do klubíčka a jen to bolavé období přečkat.
Život nám přináší každý den něco nového. Situace, které tu s námi jsou na chvíli, anebo naopak takové, co probuzením nezmizí. Prostě jsou tu a nám nezbývá nic jiného, než se s nimi naučit žít a přijmout je jako součást našeho každodenního bytí. Pro ty, co nemají takové štěstí, že se nemoci v jejich blízkosti nevyskytují, je součástí běžného života nejen nemoc, ale bohužel i blížící se smrt. Smrt. Slovo, které je snad pro každého člověka nejvíc bolavé a největší strašák. I největší svalovec se bojí smrti. A je to v naprostém pořádku. Smrt nám totiž bere. Bere nám naše milované, naše jistoty a naši radost. Každý začátek má svůj konec a stejně tak je to i s narozením. Narodíme se a zemřeme.
Jak si cestu k přijetí smrti usnadnit? Jak pomoci těm, když jejich životním pouť míří k cíli? Když někdo zemře, jeho bolest skončí. Ale co ti, kteří tu zůstali a musí se naučit s tou prázdnotou žít? A proč se to stalo zrovna nám? A proč? A proč? A proč? Otázky, na které nikdo nezná správnou odpověď. Otázky, na které nikdo nedokáže odpovědět tak, aby zmírnil bolest. Bolest nezmizí. Jen se stane tišší a my se s ní naučíme žít. Přijmeme ji.
Organizace, které zajišťují pomoc rodinám s péčí o rodinné příslušníky v terminálním stádiu nemoci, jsou v poslední době velmi vyhledávané a využívané. Zajistit správnou paliativní péči pomohou odborníci mobilní hospicové péče. Zaměřují se na péči v jednotlivých fázích nemoci. Nepečují ale pouze o nemocné. Starají se i o pozůstalé. Smrtí celý proces nekončí. Smrt blízkého znamená začátek vyrovnávání se s odchodem milované osoby pro všechny pozůstalé. A není to řešení jen pro dospělé. Takto obtížné téma je třeba vysvětlit i dětem. I ony jsou součástí bolesti, která s sebou smrt nese. Nikoho nesmíme opomenout. A aby bylo vše co nejjednodušeji přijato a pochopeno, funguje na Znojemsku organizace s příznačným názvem POMNĚNKA, která poskytuje pozůstalostní péči. Poskytuje komplexní psychosociální péči zaměřenou na zmírnění dopadů úmrtí člena rodiny či blízkého.
10. dubna se přišla se žáky 4. ročníku oboru Sociální činnost o své pracovní „zážitky“ podělit odbornice na slovo vzatá, Mgr. Ida Novotná, psycholožka domácí hospicové péče. Teoreticky problematiku smrti a umírání žáci oboru znají. Jakpak by ne, když mají v rámci studia celou paletu odborných předmětů. I s těmito situacemi se totiž budou v praxi setkávat a budou jim čelit. Měli by proto znát všechny, i ty stinné, stránky práce v sociálních službách.
Mgr. Novotná žákům přiblížila toto náročné téma také z jiného úhlu pohledu. Nejen z pohledu pečovatelského, ale i psychologického, který je nedílnou součástí holistického přístupu ke klientům v terminálním stádiu. Neopomněla zmínit, že pečovatel je důležitým členem hospicového multidisciplinárního týmu. Že je umírajícímu oporou. Že je dobré myslet na své silné stránky, které můžeme klientům nabídnout, ale i na svoje limity. Myslet na sebe, na to, jak sám vydržet tento běh na dlouho trať. Nabídla možnosti psychologické podpory.
A jaké měli dojmy žáci z dnešního dne? „Dnešní setkání byla realita do světa umírání……Překvapila mě energičnost paní…. Netušila jsem, že i v přítomnosti smrti lze zachovat úsměv a naději.“ A naděje je na místě. Vždyť právě naděje umírá poslední. Tak věřme a neztrácejme naději! Po každé bouřce vyjde slunce. A zrovna s ním začíná něco nového. Nadějného. Klidného. Usměvavého a láskyplného.
Mgr. Jana Kamarádová, Mgr. Marcela Sabová
